Hlavní nádraží (dříve Nádraží císaře Františka Josefa) získala Praha roku 1871. Nádražní budova byla postavena u městských hradeb (byly zbourány až roku 1874).V místech dnešních nástupišť bývaly vinice, nad dnešním terminálem autovlaku byl šibeniční vrch a v prostoru, kde dnes stojí nádražní budova, se nacházely sklady se dřevem, které patřily rodině Zeyerů. Naproti hlavní nádražní budově stávala další nádražní budova, kde končila jiná privátní dráha – turnovsko-pražská.
Na přelomu 19. a 20. století bylo podle návrhu Josefa Fanty přestavěno pražské hlavní nádraží v secesním stylu. Vznikl také dvorní salonek – současný Vládní salonek. Z výzdoby zaujmou především malby s pražskými motivy od Václava Jansy a Viktora Strettiho. Před vchodem do Vládního salonku stojí socha sira Nicholase Wintona s dětmi. V letech 1972–1979 vznikla na nádraží na základě architektonické soutěže nová podzemní odbavovací hala, kterou lze slohově řadit k brutalismu. Autory této budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Modernizace odbavovací haly z roku 1977 probíhala v letech 2006 až 2010 v režii Grandi Stazioni, ke spolupráci byli přizváni i původní architekti Jan Bočan a Alena Šrámková. Komentované prohlídky budou probíhat v průběhu celého dne.
Sraz: so 29. 9. 10.00–17.00, Wilsonova 300/8 (vstup z 1. nástupiště jih)