Pražskými motivy zdobený dvorní salonek z přelomu 19. a 20. století v secesní nádražní budově od architekta Josefa Fanty. Hlavní nádraží (dříve Nádraží císaře Františka Josefa) získala Praha roku 1871. Nádražní budova byla postavena u městských hradeb (byly zbourány až roku 1874). V místech dnešních nástupišť bývaly vinice, nad dnešním terminálem autovlaku byl šibeniční vrch a v prostoru, kde dnes stojí nádražní budova, se nacházely sklady dřeva, které patřily rodině Zeyerů. Naproti hlavní nádražní budově stávala druhá, kde končila jiná privátní dráha – turnovsko-pražská. Na přelomu 19. a 20. století bylo podle návrhu Josefa Fanty přestavěno pražské hlavní nádraží v secesním stylu. Vznikl také dvorní salonek – současný Vládní salonek, který dnes slouží k potřebám vládních schůzek nebo ke komerčním účelům. Z výzdoby zaujmou především malby s pražskými motivy od Václava Jansy a Viktora Strettiho. Před vchodem do Vládního salonku stojí socha sira Nicholase Wintona s dětmi. V letech 1972–1979 vznikla na nádraží na základě architektonické soutěže nová podzemní odbavovací hala, kterou lze slohově řadit k brutalismu. Autory této budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Modernizace odbavovací haly z roku 1977 probíhala v letech 2006 až 2010 v režii Grandi Stazioni a ke spolupráci byli přizváni i původní architekti Jan Bočan a Alena Šrámková.
Salonky Českých drah bývají otevřené jen při zvláštních příležitostech (např. Den české státnosti či jiná výročí).
Sraz: ne 3. 10. 13:00–16:00, Wilsonova 300/8 (vstup z 1. nástupiště jih), P-2
