Na místě dnešní ulice Nové mlýny, v místech, kde odbočuje cesta od gotického kostela sv. Klimenta k řece Vltavě, stávaly již ve 14. století vodní mlýny. Většina z nich byla na počátku 20. století zbořena, a Praha tím nenávratně přišla o vzácnou renesanční architekturu technického rázu.
Z celé mlýnské zástavby stojí dnes na místě pouze vodárenská věž, která zásobovala vodou dolní Nové Město. V Novomlýnské vodárenské věži byl již v době její výstavby v 17. století zřízen i nebývale bohatě pojatý vyhlídkový prostor, tzv. Lusthaus. Jednalo se o místo pro kratochvilná setkání vedení města, můžeme v něm spatřovat možná i první rozhlednu v Praze, byť neveřejnou, určenou jen pro městskou nobilitu. Pod podlahou byla umístěna nádrž, do níž se čerpala voda z Vltavy (věž v minulosti stála přímo na jejím břehu), z nádrže voda samospádem proudila potrubím do kašen v širším okolí. Vnitřní prostor věže obtočený schodištěm nebyl vodorovně členěn jako dnes, jednalo se o spojitý úzký prostor, jímž procházela soustava tlačného a samospádného vodního potrubí. Prostor byl vytápěn, aby ani v největších mrazech voda nezamrzala. S koncem 19. století přišel i konec vodárenské funkce věže. Praha začala být zásobována z moderních vodáren a dálkovými přivaděči. V současnosti je ve správě Muzea hl. m. Prahy. Akce se koná ve spolupráci s Muzeem hl. m. Prahy.
SRAZ: so 3. 9., 10.00–13.00, Nové mlýny 827/3A
